JSTE SI JISTÍ, ŽE JSTE TUHLE KNIHU JEŠTĚ NEČETLI?
TEMNÁ HMOTA - RECENZE
Název: Temná hmota
Originální název: Dark Matter
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5755-6
Mé hodnocení: 3,5✯
Dokážete si představit, že jakákoliv maličkost, na kterou se v životě můžete spolehnout, zmizí? I ta nejméně podstatná věc ve vašem okolí se může stát nepostradatelnou v momentě, kdy pro vás není najednou nic jisté. Život Jasona Dessena, manžela, otce a vysokoškolského učitele, se změní jako lusknutím prstů ve chvíli, kdy je jednoho dne unesen.
Temná hmota je sci-fi román, který sklízí chválu všude, kudy projde. Odehrává se v naší přítomnosti v Chicagu. Jason Dessen je průměrný snad ve všem, co dělá. Bydlí v průměrném domě, má průměrné zaměstnání. Ale hlavně musí sledovat, jak je jeho okolí oceňováno za přínosy vědě - za něco, za co mohl být oceněn i on, kdyby se v minulosti rozhodl v některých věcech jinak. Na začátku knihy si sám pokládá otázky, jestli neměl dát přednost vědě před rodinou - se svým intelektem by byl mohl dokázat velké věci, být výjimečný. I Jasonova manželka se občas vrací k době, kdy měla našlápnutou kariéru vysoce opěvované umělkyně. I přes tyto všechny pochyby jsou manželé Dessenovi i se svým patnáctiletým synem šťastní. Nebo nejsou?
Takovou otázku položí Jasonovi i jeho únosce:"Jsi v životě šťastný?"
Jason se poté, co je unesen probudí na neznámém místě obklopen cizími lidmi a věci se začnou ještě víc zamotávat. Místo obyčejného vysokoškolského profesora fyziky je z něj najednou uznávaný vědec. Jeho dům je jeho dům, ale vypadá jinak. Jeho žena není jeho žena, ale významná umělkyně. Jeho milovaný syn se nikdy nenarodil. Kde se stala chyba? Je to žert? Má snad nádor na mozku? Která realita je ta pravá?
Je zcela samozřejmé, že každá kniha obsahuje nějaký děj, v němž figurují příslušné postavy. Tahle kniha byla pro mě zářným příkladem, že na charaktery postav by se nemělo zapomínat, protože tvoří velmi důležitou část příběhu. Myslím, že až doteď jsem si neuvědomila, jak dokáže plytkost postavy pokazit vyprávění s velkým potenciálem. Buďme trochu konkrétnější. Máme zde Jasona, jenž se nám jako vypravěč otevře trochu více. Jeho rodina už je ale problém. Nedostatkem dialogu s těmito dvěma přicházíme o klíčové poznatky. Další trochu významnější postavou je Amanda, jejíž jméno jsem si teď v knize musela vyhledat, která je důležitou součástí světa, ve kterém se Jason nedobrovolně ocitne. Amanda mi přijde jako postava nejvíce odfláknutá, což je podle mě škoda. Obecně bych řekla, že mi žádná z postav nepřirostla k srdci, což zapříčinilo, že na mě kniha nezapůsobila tak, jak by teoreticky mohla. K tomu přispěl i fakt, že nejen postavy, ale i celý příběh se zdá být tak nějak odfláknutý. Pár vědeckých pojmů a několik "překvapivých momentů" nemůže vyvážit mé zklamání z příběhu, který, jak už jsem řekla, měl velké ambice.
Teď se může zdát, že jsem na knihu naházela až příliš špíny. Je tu ale i pár důvodů, pro které se mi kniha líbila. Když už jsem si myslela, že všechny záhady, které bylo možné odhalit, jsem odhalila, přišla jedna, ze které jsem si skoro sedla na zadek, což pro mě celou knihu tak nějak zachránilo. Je těžké to popisovat, pokud jste ji nečetli. A pokud ano, tak asi víte a předpokládám, že mi dáte za pravdu. Další bod k dobru bych knize přičetla za to, že mě alespoň trochu donutila se zamyslet, nad každým rozhodnutím, které učiním, za což jsem vděčná.
Temná hmota je sci-fi román, který sklízí chválu všude, kudy projde. Odehrává se v naší přítomnosti v Chicagu. Jason Dessen je průměrný snad ve všem, co dělá. Bydlí v průměrném domě, má průměrné zaměstnání. Ale hlavně musí sledovat, jak je jeho okolí oceňováno za přínosy vědě - za něco, za co mohl být oceněn i on, kdyby se v minulosti rozhodl v některých věcech jinak. Na začátku knihy si sám pokládá otázky, jestli neměl dát přednost vědě před rodinou - se svým intelektem by byl mohl dokázat velké věci, být výjimečný. I Jasonova manželka se občas vrací k době, kdy měla našlápnutou kariéru vysoce opěvované umělkyně. I přes tyto všechny pochyby jsou manželé Dessenovi i se svým patnáctiletým synem šťastní. Nebo nejsou?
Takovou otázku položí Jasonovi i jeho únosce:"Jsi v životě šťastný?"
Jason se poté, co je unesen probudí na neznámém místě obklopen cizími lidmi a věci se začnou ještě víc zamotávat. Místo obyčejného vysokoškolského profesora fyziky je z něj najednou uznávaný vědec. Jeho dům je jeho dům, ale vypadá jinak. Jeho žena není jeho žena, ale významná umělkyně. Jeho milovaný syn se nikdy nenarodil. Kde se stala chyba? Je to žert? Má snad nádor na mozku? Která realita je ta pravá?
Je zcela samozřejmé, že každá kniha obsahuje nějaký děj, v němž figurují příslušné postavy. Tahle kniha byla pro mě zářným příkladem, že na charaktery postav by se nemělo zapomínat, protože tvoří velmi důležitou část příběhu. Myslím, že až doteď jsem si neuvědomila, jak dokáže plytkost postavy pokazit vyprávění s velkým potenciálem. Buďme trochu konkrétnější. Máme zde Jasona, jenž se nám jako vypravěč otevře trochu více. Jeho rodina už je ale problém. Nedostatkem dialogu s těmito dvěma přicházíme o klíčové poznatky. Další trochu významnější postavou je Amanda, jejíž jméno jsem si teď v knize musela vyhledat, která je důležitou součástí světa, ve kterém se Jason nedobrovolně ocitne. Amanda mi přijde jako postava nejvíce odfláknutá, což je podle mě škoda. Obecně bych řekla, že mi žádná z postav nepřirostla k srdci, což zapříčinilo, že na mě kniha nezapůsobila tak, jak by teoreticky mohla. K tomu přispěl i fakt, že nejen postavy, ale i celý příběh se zdá být tak nějak odfláknutý. Pár vědeckých pojmů a několik "překvapivých momentů" nemůže vyvážit mé zklamání z příběhu, který, jak už jsem řekla, měl velké ambice.
Teď se může zdát, že jsem na knihu naházela až příliš špíny. Je tu ale i pár důvodů, pro které se mi kniha líbila. Když už jsem si myslela, že všechny záhady, které bylo možné odhalit, jsem odhalila, přišla jedna, ze které jsem si skoro sedla na zadek, což pro mě celou knihu tak nějak zachránilo. Je těžké to popisovat, pokud jste ji nečetli. A pokud ano, tak asi víte a předpokládám, že mi dáte za pravdu. Další bod k dobru bych knize přičetla za to, že mě alespoň trochu donutila se zamyslet, nad každým rozhodnutím, které učiním, za což jsem vděčná.
